Jitka Dušáková / Aktijka
Scrapbooku jsem propadla v roce 2005. Do roku 2010 jsem se mu věnovala snad stále :-). Zapojovala jsem se do všech soutěží, stránku jsem měla i v americkém časopise CREATING KEEPSAKES Tips&Tricks... pak vznikl v dubnu 2010 můj obchod HuráPapír.cz a času na tvoření je bohužel čím dál tím méně. Podílela jsem se na knížce Scrapbook - originální fotoalba a dárky. Pořádám scrapbookové kurzy, mám velkou radost hlavně z víkendových pobytů v Lukách nad Jihlavou, které jsou vždy během chvilky obsazeny. Moc ráda cestuji. Každý rok si dopřávám "lázně" ve formě zahraničních kreativních veletrhů :-). Samozřejmě mám také úžasnou rodinu (2 děti a manžela), která mne moc podporuje.
Jitka Kozubková / Jíťa
Jsem pracující maminka tří dětí ze severu Moravy. Scrapbook jsem objevila v roce 2006 a aktivně se „lepení fotek“ věnuji od začátku roku 2008.
Stejně jako Aktijka a Ekulka jsem se autorsky podílela na knížce Scrapbook - originální fotoalba a dárky (u jména autorů mě najdete mě pod tím „a kolektiv“ ). V prosinci 2011 mi ve vánočním čísle časopisu Miminko vyšel článek, jak vyrobit miminkovské minialbum, vánoční přáníčko a visačky na dárky.
Scrapbook je mým velkým koníčkem, u kterého relaxuji a zároveň se realizuji. Stal se součástí každodenního života mé rodiny – bez cestovatelského deníku, přáníček k narozeninám, novoročních péefek, scrapovaných kalendářů jako vánočních dárků a alb dětí si už život nedovedu představit. Nejraději tvořím měsíční stránky do rodinného alba v duchu Project life a chytl mě cestovatelský deník. Mám ráda barvy a jednoduché kompozice, vintage styl mi moc nejde. Dlouhou dobu jsem tvořila jen z papírů a razítek, ale v poslední době mám potřebu se učit a zkoušet nové věci jako například doodling. Také díky Aktijčiným kurzům v Lukách jsem měla možnost si vyzkoušet pro mě nové techniky jako je používání Distressek, akrylek, šablon, past, vybarvování pomocí fixů Copic Ciao atp. Pár jsem si jich oblíbila a určitě se na mých projektech budou objevovat.
Eva Kijonková / Ekulka
Jmenuji se Eva Kijonková a ve scrapbookovém světě jsem známá jako Ekulka. Už od dětství jsem pořád kreslila, malovala, lepila, stříhala, skládala a tvořila z papíru a tak když jsem objevila náhodou v roce 2009 scrapbook, byla to láska na první pohled. A od té doby vlastně i scrapbookově přemýšlím. Za vše mluví příklad z dovolené. Můj muž: „Hmm, je to tu krásné, ani se mi nechce domů…“. Já: „Hmm, už abychom tam byli, těším se, až si stáhnu fotky a udělám z nich minialbum!“ Díky scrapbooku tak každou dovolenou prožívám dvakrát, jednou přímo na místě, podruhé u stolu, když se probírám fotkama. To, že se můžu scrapbooku věnovat, je i zásluhou mého velmi tolerantního muže, který nejen že mi trpí nákupy papírů a dalších zbytečností, ba co víc sám mi je kolikrát i kupuje.
Baví mě jak lepit stránky, tak i přáníčka a hlavně minialba. Minialba miluju. Poskytují tolik možností a jsou neuvěřitelně variabilní. Mám ráda veselé barvy a vzory, jednoduché kombinace, výrazné a vtipné ozdoby, písmenka, razítka, 3D ozdoby. I když jsem si to nikdy nemyslela, moc mě poslední dobou baví používání šablon, sprejů a fixírek. Taky moc ráda používám techniku paper piecing a akvarelové pastelky. Kromě přáníček, minialb a stránek vyrábím ráda i drobné dárky – hodiny, rámečky na fotky atd. Co ve scrapbooku opravdu nemusím je styl vintage, ale třeba je to tím, že mi nejde.
Také jako Jíťa nebo Aktijka jsem se podílela na knize Scrapbook – fotoalba a dárky.
Mé papírové tvoření se těší velké oblibě v rodině i u kamarádů. Vánoce bez kalendáře si někteří už neumí představit a už v červenci se připomínají, aby na ně Ježíšek nezapomněl.
Gabriela Milatová
Jmenuji se Gabriela Milatová, bydlím v Českém Těšíně, přímo na hranicích s Polskem.
Jsem z rodiny, kde bylo normální umět téměř všechny ruční práce, jinak to ani nešlo, když se polovina rodiny ručními pracemi živila, a tak, kromě paličkování, ovládám asi vše :).
Od malička jsem si kreslila modely na panenky a následně je šila, když jsem byla starší, začala jsem šít na sebe a ladila jsem si k tomu i doplňky. Mým snem bylo stát se módní návrhářkou. Rodiče měli jiný názor, a tak jsem vystudovala zcela jiný obor a po škole nastoupila do práce. Šití & spol. se tak stalo mým velkým koníčkem.
Po roce na mateřské jsem cítila neodkladnou potřebu něco dělat, abych se dostala z každodenního stereotypu. A tak jsem začala tvořit jednoduchou bižuterii, a když už jsem měla plnou krabici od bot, manžel jakoby mimochodem prohodil: „Máš to hezký, měla bys to prodávat.“
Vytvořila jsem si svůj první (dnes už neexistující) blog a nahrávala jsem na něj fotografie bižuterie, kterou jsem vytvořila. Kupodivu se mi začaly ozývat zákaznice, které o bižu měly zájem. Vytvořila jsem tedy své první webové stránky.
A proč jsem na začátku zmínila Polsko? Právě díky polským blogerkám jsem jednoho krásného dne objevila wire-wrapping a za pár měsíců scrapbook, no a bylo to :)
Od té doby, kudy chodím, tudy myslím střídavě na dráty, korálky, minerály a nebo zase na papír, nůžky, lepidla, inkousty, masky, vyřezávací a embossovací šablony.
A ačkoli to na začátku moc nadějně nevypadalo, můj velký sen se splnil. Dnes je můj velký koníček i mým zaměstnáním.
A děkuji Jitce, že mi tady dovolí se s vámi o své sny podělit :-).
Scrapbooku jsem propadla v roce 2005. Do roku 2010 jsem se mu věnovala snad stále :-). Zapojovala jsem se do všech soutěží, stránku jsem měla i v americkém časopise CREATING KEEPSAKES Tips&Tricks... pak vznikl v dubnu 2010 můj obchod HuráPapír.cz a času na tvoření je bohužel čím dál tím méně. Podílela jsem se na knížce Scrapbook - originální fotoalba a dárky. Pořádám scrapbookové kurzy, mám velkou radost hlavně z víkendových pobytů v Lukách nad Jihlavou, které jsou vždy během chvilky obsazeny. Moc ráda cestuji. Každý rok si dopřávám "lázně" ve formě zahraničních kreativních veletrhů :-). Samozřejmě mám také úžasnou rodinu (2 děti a manžela), která mne moc podporuje.
Jitka Kozubková / Jíťa
Jsem pracující maminka tří dětí ze severu Moravy. Scrapbook jsem objevila v roce 2006 a aktivně se „lepení fotek“ věnuji od začátku roku 2008.
Stejně jako Aktijka a Ekulka jsem se autorsky podílela na knížce Scrapbook - originální fotoalba a dárky (u jména autorů mě najdete mě pod tím „a kolektiv“ ). V prosinci 2011 mi ve vánočním čísle časopisu Miminko vyšel článek, jak vyrobit miminkovské minialbum, vánoční přáníčko a visačky na dárky.
Scrapbook je mým velkým koníčkem, u kterého relaxuji a zároveň se realizuji. Stal se součástí každodenního života mé rodiny – bez cestovatelského deníku, přáníček k narozeninám, novoročních péefek, scrapovaných kalendářů jako vánočních dárků a alb dětí si už život nedovedu představit. Nejraději tvořím měsíční stránky do rodinného alba v duchu Project life a chytl mě cestovatelský deník. Mám ráda barvy a jednoduché kompozice, vintage styl mi moc nejde. Dlouhou dobu jsem tvořila jen z papírů a razítek, ale v poslední době mám potřebu se učit a zkoušet nové věci jako například doodling. Také díky Aktijčiným kurzům v Lukách jsem měla možnost si vyzkoušet pro mě nové techniky jako je používání Distressek, akrylek, šablon, past, vybarvování pomocí fixů Copic Ciao atp. Pár jsem si jich oblíbila a určitě se na mých projektech budou objevovat.
Eva Kijonková / Ekulka
Jmenuji se Eva Kijonková a ve scrapbookovém světě jsem známá jako Ekulka. Už od dětství jsem pořád kreslila, malovala, lepila, stříhala, skládala a tvořila z papíru a tak když jsem objevila náhodou v roce 2009 scrapbook, byla to láska na první pohled. A od té doby vlastně i scrapbookově přemýšlím. Za vše mluví příklad z dovolené. Můj muž: „Hmm, je to tu krásné, ani se mi nechce domů…“. Já: „Hmm, už abychom tam byli, těším se, až si stáhnu fotky a udělám z nich minialbum!“ Díky scrapbooku tak každou dovolenou prožívám dvakrát, jednou přímo na místě, podruhé u stolu, když se probírám fotkama. To, že se můžu scrapbooku věnovat, je i zásluhou mého velmi tolerantního muže, který nejen že mi trpí nákupy papírů a dalších zbytečností, ba co víc sám mi je kolikrát i kupuje.
Baví mě jak lepit stránky, tak i přáníčka a hlavně minialba. Minialba miluju. Poskytují tolik možností a jsou neuvěřitelně variabilní. Mám ráda veselé barvy a vzory, jednoduché kombinace, výrazné a vtipné ozdoby, písmenka, razítka, 3D ozdoby. I když jsem si to nikdy nemyslela, moc mě poslední dobou baví používání šablon, sprejů a fixírek. Taky moc ráda používám techniku paper piecing a akvarelové pastelky. Kromě přáníček, minialb a stránek vyrábím ráda i drobné dárky – hodiny, rámečky na fotky atd. Co ve scrapbooku opravdu nemusím je styl vintage, ale třeba je to tím, že mi nejde.
Také jako Jíťa nebo Aktijka jsem se podílela na knize Scrapbook – fotoalba a dárky.
Mé papírové tvoření se těší velké oblibě v rodině i u kamarádů. Vánoce bez kalendáře si někteří už neumí představit a už v červenci se připomínají, aby na ně Ježíšek nezapomněl.
Gabriela Milatová
Jmenuji se Gabriela Milatová, bydlím v Českém Těšíně, přímo na hranicích s Polskem.
Jsem z rodiny, kde bylo normální umět téměř všechny ruční práce, jinak to ani nešlo, když se polovina rodiny ručními pracemi živila, a tak, kromě paličkování, ovládám asi vše :).
Od malička jsem si kreslila modely na panenky a následně je šila, když jsem byla starší, začala jsem šít na sebe a ladila jsem si k tomu i doplňky. Mým snem bylo stát se módní návrhářkou. Rodiče měli jiný názor, a tak jsem vystudovala zcela jiný obor a po škole nastoupila do práce. Šití & spol. se tak stalo mým velkým koníčkem.
Po roce na mateřské jsem cítila neodkladnou potřebu něco dělat, abych se dostala z každodenního stereotypu. A tak jsem začala tvořit jednoduchou bižuterii, a když už jsem měla plnou krabici od bot, manžel jakoby mimochodem prohodil: „Máš to hezký, měla bys to prodávat.“
Vytvořila jsem si svůj první (dnes už neexistující) blog a nahrávala jsem na něj fotografie bižuterie, kterou jsem vytvořila. Kupodivu se mi začaly ozývat zákaznice, které o bižu měly zájem. Vytvořila jsem tedy své první webové stránky.
A proč jsem na začátku zmínila Polsko? Právě díky polským blogerkám jsem jednoho krásného dne objevila wire-wrapping a za pár měsíců scrapbook, no a bylo to :)
Od té doby, kudy chodím, tudy myslím střídavě na dráty, korálky, minerály a nebo zase na papír, nůžky, lepidla, inkousty, masky, vyřezávací a embossovací šablony.
A ačkoli to na začátku moc nadějně nevypadalo, můj velký sen se splnil. Dnes je můj velký koníček i mým zaměstnáním.
A děkuji Jitce, že mi tady dovolí se s vámi o své sny podělit :-).
Pavla Honzíková / Pavlart
Ve dne jako kancelářská krysa stříhám izolepu, v noci jako kreativec washi pásky. Místo do cukrárny mě vodili do papírnictví. Nejčastěji dělám art journalling, protože tam využiji všemožné techniky. Má tvorba se neobejde bez šablon, které si sama vyrábím. Jsem pro každou špatnost a stále zkouším nové techniky – většinou metodou pokus/omyl.
Blog: pavlart.blogspot.cz
Instagram: Pavla_art
Eva Kožená / Atelier Five Cats
Jmenuji se Eva, jsem čerstvá čtyřicátnice a možná mou práci znáte pod názvem Atelier Five Cats.
Čím jsem starší, tím častěji si říkám, že když už nejsem atraktivní, tak budu alespoň kreativní :) . Ve škole jsem měla nejlepší známky z výtvarky a táta se docela špatně smiřoval s faktem, že v rodině prostě inženýry a doktory mít nebudeme. Úderem posledního dne povinné školní docházky jsem ale i já pochopila, že naše přání jsou někdy prostě jen přání. Akademická malířka se ze mě tedy nestala a já se dala na dráhu administrativy a informačních technologií a tomu se věnuji dodnes. Mám jednoho exkluzivního manžela, (momentálně) pět kočičích nalezenců a pracuji v naší rodinné „malofirmě“ s kancelářkou technikou. A to je nějaké kreativitě docela vzdálené.
Ve dne jako kancelářská krysa stříhám izolepu, v noci jako kreativec washi pásky. Místo do cukrárny mě vodili do papírnictví. Nejčastěji dělám art journalling, protože tam využiji všemožné techniky. Má tvorba se neobejde bez šablon, které si sama vyrábím. Jsem pro každou špatnost a stále zkouším nové techniky – většinou metodou pokus/omyl.
Blog: pavlart.blogspot.cz
Instagram: Pavla_art
Eva Kožená / Atelier Five Cats
Jmenuji se Eva, jsem čerstvá čtyřicátnice a možná mou práci znáte pod názvem Atelier Five Cats.
Čím jsem starší, tím častěji si říkám, že když už nejsem atraktivní, tak budu alespoň kreativní :) . Ve škole jsem měla nejlepší známky z výtvarky a táta se docela špatně smiřoval s faktem, že v rodině prostě inženýry a doktory mít nebudeme. Úderem posledního dne povinné školní docházky jsem ale i já pochopila, že naše přání jsou někdy prostě jen přání. Akademická malířka se ze mě tedy nestala a já se dala na dráhu administrativy a informačních technologií a tomu se věnuji dodnes. Mám jednoho exkluzivního manžela, (momentálně) pět kočičích nalezenců a pracuji v naší rodinné „malofirmě“ s kancelářkou technikou. A to je nějaké kreativitě docela vzdálené.
Někdy kolem Vánoc 2012 jsem na Facebooku zaregistrovala informaci o malé kočičce, kterou někdo týral a jen shodou šťastných náhod se jí dostalo pomoci ve Vrbičanském útulku Srdcem pro kočky. Nevím, jestli to bylo nestabilní hormonální hladinou, ale nemohla jsem to dostat z hlavy a začala jsem mít neodbytnou potřebu nějak pomoci. Opět zasáhla náhoda a útulek požádal o pomoc s výrobou zboží do svého charitativního obchůdku. A moje kreativní „já“ se po mnoha letech probudilo.
Mám docela velký záběr, protože dělám knižní záložky, přání, bloky a teď jsem byla požádána i o alba. Mimo práce s papírem zabloudím čas od času i k textilu a bižuterii.
Tvoření má pro mě tedy i jiný význam, protože si nejen odpočinu, ale mohu udělat něco i pro druhé. I díky tomu mám doma početnou kočičí smečku, získala jsem nové přátele a vrátila jsem se tak říkajíc „ke kořenům“. Mohu pomoci a zároveň i někomu udělat radost. Snažím se zlepšovat, učit a zkoušet nové věci.
Mám docela velký záběr, protože dělám knižní záložky, přání, bloky a teď jsem byla požádána i o alba. Mimo práce s papírem zabloudím čas od času i k textilu a bižuterii.
Tvoření má pro mě tedy i jiný význam, protože si nejen odpočinu, ale mohu udělat něco i pro druhé. I díky tomu mám doma početnou kočičí smečku, získala jsem nové přátele a vrátila jsem se tak říkajíc „ke kořenům“. Mohu pomoci a zároveň i někomu udělat radost. Snažím se zlepšovat, učit a zkoušet nové věci.
Založila jsem vlastní charitativní aukci, kde si mohou zájemci mé výrobky vydražit a získala jsem stálé zákazníky, kteří "to nechávají na mě", což je báječný pocit svobody. S podporou manžela jsem si vybudovala malý atelier, který je jen můj a je přesně takový, jaký ho chci mít. Někdy precizně urovnaný a někdy totálně neorganizovaný. Jako je můj život.
Jana Locker
Jmenuji se Jana Lockerová a su z Moravy, přesně z vinařské obce Starovičky.
Protože nejkrásnější parfém v mém životě byl vždycky papír a tužka, nemohlo to ani dopadnout jinak, než že jsem se tomu upsala.
K „pravému“ scrapbookingu jsem se ale dostala až v roce 2014 a po nesmělých začátcích, které při prohlížení vzbuzují úsměv, jsem si oblíbila přáníčka, malování čímkoliv a mixed média. I když posledně jmenovaná technika mě spíš baví, než že bych měla nějaké výsledky.
Mám ráda čistý styl, nedělám Project Life ani sketche, ale vrazte mi do ruky cokoliv a vždycky se ráda poperu s každou technikou, neb zvídavost je nekonečná. Moje přáníčka a jiné projekty najdete na facebooku.
Miluji setkávání se v Lukách a miluji lidičky kolem něj. Mám ráda smích, humor a legraci a to vše se občas promítá i v mé tvorbě.
Naty
Klára / Makiarka
Šárka Ponížilová / Pona
Jmenuji se Šárka, ale ve scrapbookovém světě (a nejen v něm) jsem známá spíše jako Póňa (Pona).
Scrapbooking jsem poznala někdy v roce 2011, ale kreativní činnosti mě bavily odmalička, od
malování až po pletení. Baví mě tvorba přáníček, alb, různých bločků, … Občas také ve škole, kde
pracuji, pomohu s výzdobou některé z chodeb svými jednoduchými obrazy, na kterých zkouším různé
výtvarné techniky.
Můj největší relax je vybarvování barvami Distress Ink od Tima Holtze, kterým jsem již několik let
věrná a myslím, že mě láska k nim jen tak neopustí. Stejně jako má sběratelská vášeň pro Magnolia
razítka, která jsem poznala ve Švédsku a díky kterým původně vznikl můj blog
http://www.vunekavyapastelek.cz , který jsem časem rozšířila o další mou radost a tou je pečení.
Děkuji Aktijce, že mne zve na víkendové kurzy do Luk, kde se s vámi mohu o své vybarvování podělit.
Jana Locker
Jmenuji se Jana Lockerová a su z Moravy, přesně z vinařské obce Starovičky.
Protože nejkrásnější parfém v mém životě byl vždycky papír a tužka, nemohlo to ani dopadnout jinak, než že jsem se tomu upsala.
K „pravému“ scrapbookingu jsem se ale dostala až v roce 2014 a po nesmělých začátcích, které při prohlížení vzbuzují úsměv, jsem si oblíbila přáníčka, malování čímkoliv a mixed média. I když posledně jmenovaná technika mě spíš baví, než že bych měla nějaké výsledky.
Mám ráda čistý styl, nedělám Project Life ani sketche, ale vrazte mi do ruky cokoliv a vždycky se ráda poperu s každou technikou, neb zvídavost je nekonečná. Moje přáníčka a jiné projekty najdete na facebooku.
Miluji setkávání se v Lukách a miluji lidičky kolem něj. Mám ráda smích, humor a legraci a to vše se občas promítá i v mé tvorbě.
Naty
Klára / Makiarka
Šárka Ponížilová / Pona
Jmenuji se Šárka, ale ve scrapbookovém světě (a nejen v něm) jsem známá spíše jako Póňa (Pona).
Scrapbooking jsem poznala někdy v roce 2011, ale kreativní činnosti mě bavily odmalička, od
malování až po pletení. Baví mě tvorba přáníček, alb, různých bločků, … Občas také ve škole, kde
pracuji, pomohu s výzdobou některé z chodeb svými jednoduchými obrazy, na kterých zkouším různé
výtvarné techniky.
Můj největší relax je vybarvování barvami Distress Ink od Tima Holtze, kterým jsem již několik let
věrná a myslím, že mě láska k nim jen tak neopustí. Stejně jako má sběratelská vášeň pro Magnolia
razítka, která jsem poznala ve Švédsku a díky kterým původně vznikl můj blog
http://www.vunekavyapastelek.cz , který jsem časem rozšířila o další mou radost a tou je pečení.
Děkuji Aktijce, že mne zve na víkendové kurzy do Luk, kde se s vámi mohu o své vybarvování podělit.
